Druhá půlka sezóny . . .

Přeji všem krásný den a volejbalovým fanouškům zvlášť :-) Tak už nám bohužel skončila první sezona v první lize. Sice bych měl asi počkat, až jsem jeden z fanoušků ( vybraný už před zápasem ) napíše článek o posledním zápasu, ale to bych se asi nemusel dočkat ( Majkle, držím ti palce, ať to zvládneš brzo napsat :-) ). Pro ty co tam nebyli, teda částečně i pro mě, zápas skončil jednoznačnou výhrou Bíd 3:0 ( 13,19,23 ). Bohužel o tom zápase Vám toho opravdu moc neřeknu, protože když se Bídy začaly trousit po hale ( tedy kolem 16 hod ) tak jsem jsem zrovna vyrážel z Prahy. Začátek zápasu byl od 17 hod a to jsem zrovna ve světelné rychlosti prolétával Písek. Naštěstí bylo volno, takže do haly jsem se dostal asi tak v 17:30 a to už Bídy začaly hrát třetí set. Ten čas bych už moc nepitval, jelikož byl fakt bláznivý ( asi se zrovna měnil čas a posouval se o hodinu dozadu ) a po cestě mě stihli předjet jen dvě auta a naštěstí to nebyli policajti :-) Musím říct, že v tom třetím setu Bídy asi zjistily, že jsem dorazil a začaly hrát tak, abych viděl volejbalu co nejvíce. Když jsem se posadil, bylo to už 7:0 a prohodil jsem pár slov s ostatními a hned to bylo 9:7 a tak se to plácalo až do konce. Naštěstí do dobrého konce.
No, ale proč vlastně píšu tento článek. Jelikož jsem psal už zhodnocení po půlce sezony, tak jsem si řekl, že to udělám i na konci. Naštěstí toto zhodnocení bude určitě veselejší, jelikož Bídy se do druhé půlky hecly a zabraly a dokázaly vyhrát tabulku o 7. až 12. místo. Takže jsou vlastně zase první :-) Myslím si, že sedmé místo je na první rok v první lize velice dobrý výkon a teď už to jen pořádně oslavit. A jak vlastně vznikl tento skvělý výsledek.
Nejdříve dva smolné výsledky, první: prohra v Uherském Hradišti 0:3 ( Bídy se nám cestou trochu upravily, tipoval bych :-) ) a druhý: prohra doma s Nuslemi 2:3 ( tam to byla fakt smůla a částečně Bídná nevolejbalovost ). Po těchto dvou výsledcích to nevypadalo dost nadějně. Po tomto zápasu jsem musel na chvilku opustit fanouškovskou základnu a hned se začali dít věci. Tak jak o tom přemýšlím, tak jestli mi to vlastně Bídám nekazíme. Na měsíc se odmlčíme a hned následovaly čtyři celkem hladké vítězství. Tedy v Brně 3:0, doma proti Bedřichovu 3:0 v Novém Jičíně 1:3 a doma s Uherským Hradištěm 3:0. Tohle byla super smršť a nějak do teď nechápu jak se to Bídám povedlo. Bohužel na další zápas jsem už jako fanouškové vyrazili ( teda dva :-( a moc jsme nefandili ) a stejně to Bídy projely, teda po velké bitvě v Praze s Nuslemi 2:3. To zase podporuje mojí myšlenku. V tabulce to bylo pořád nahoru dolů a Bídy mohly skončit jak první tak čtvrté ( Brno a Bedřichov beznadějně poslední ). A tyto soupeři čekaly v dalších kolech na Bídy. Bídy, pokud chtěly pomýšlet na dobré umístění, musely oba zápasy vyhrát a asi všichni víte, jak to bývá těžké vyhrát zápasy, které by jste vyhrát měli. První na řadu přišlo Brno v domácím prostředí Bíd, to domácí bych dal do uvozovek. Bylo to v Českých Budějovicích, ale ne ve známé hale, ale v hale extraligové, kde hraje Jihostroj. Naštěstí Bídy dokázaly vyhrát 3:0 ( aby taky ne, když Brnu přijely hráčky, které jsou na jejich rozpisce až kolem 40 místa ) a už se začínal rýsovat zajímavý výsledek v tabulce. Když to vezmu kolem a kolem tak to byla první výhra, kterou jsem jako fanoušek viděl v druhé půlce sezóny. To je trochu smutné. Další zápas následoval na půdě Bedřichova a tam se zase ztrhla volejbalová i nevolejbalová mela. Naštěstí to Bídy nakonec zvládly a vyhrály 3:2. Teď už Bídy čekal pouze poslední zápas doma s Novým Jičínem a to už jak asi víte, ten zvládly a mohou zaslouženě slavit.
Abych to celé shrnul, byla tato druhá půlka sezony daleko lepší, ale nevím zda to bylo zlepšením Bíd a nebo to, že ostatní hrály tak mizerně. To už bych asi nechal na jiných a doufám, že to sem někdo napíše, nebo, že si to hráčky a trenéři řeknou mezi sebou. Jen jsem rád za super sedmé místo a do příští sezóny přeji ještě lepší umístění, lepší volejbal a mnoho hezkých volejbalových zážitků. Všem přeji krásné jaro, slunečné léto a snad po létě se tu všichni sejdeme. Tak zatím pá pá :-)

Ofiko foto z plesu

Vzhledem k tomu, že nemám odvahu sem překopírovávat fotky na kterých jsme...abych třeba náhodou neporušil autorská práva...radši volím variantu vložit sem odkaz a vy už se sami podíváte;) Jsme tam vidět na hodně z nich...teda nejvíce Kami...spolu tam máme taky jednu moc pěknou:) A je tam taky jedna společná...asi 5ti Bíd...Kami tam pochopitelně nechybí:) Tak se pěkně jukejte:

foto z plesu

Taky už díky tomu vím co dělal Jihostroj jako překvápko:)
Mno a doufám, že až něco z plesu nebo večera odhalíte někde VY...půjdete v mích stopách a hodíte sem taky odkaz;)

Ples 2010

Sobotní ráno začalo, aspoň pro nás fanoušky, cestou z Prahy do ČB. Vyrazili jsme v malinko pozměněné sestavě. Už cesta samotná naznačovala, že víkend bude nevídaně zábavný. Za připomenutí stojí například situace, kdy byla objevena na sedačce spolujezdce páčka neurčitého významu. Dlouhou debatou jsme nakonec došli k závěru, že se po jejím použití odtrhne střecha a spolujezdce vystřelí ven z vozu (v tomto případě tím vystřeleným měl být Zbyňda). Majkl (řidič) pak v návalu emocí zapomněl párkrát zablikat při předjíždění a ve stejném duchu jako rčení „kdyby tu čaru mysleli vážně tak jí udělají dvojitou“ byla tato situace komentována spolujezdcem „na blinkr se nezatáčí“. V takovémto rozpoložení jsme dorazili něco po poledni do ČB ke Kami, která nás pozvala na oběd. Kdybychom nebyli líní nebo neměli chuť na obě varianty, mohli jsme mít jídlo o dvou chodech. Takhle jsme jako jeden tým smíchali brambory, katův šleh a vepřové s hermelínem na jeden talíř a vytvořili tak jednu velkou delikatesu. Po obědě nastala krátká siesta, která měla trvat zhruba tak 5 minut, ale asi byla mnohem kratší neb jsem nestihl ani seškrtat osmisměrku, když Zbyňda zahlásil odjezd. Vzhledem k tomu, že Kami měla v plánu brzo ráno vyrazit do Rakous bylo třeba najít azyl někde jinde. Čekalo nás tedy převézt věci a ubytovat se. Pro Zbyňďu s Majklem byl připraven nocleh u Dituš s Veru a Já s Petrem mířili za Baru.

Po ubytování, odpolední kávě a drobných peripetiích ve které se vlastně hraje hale nastal čas na zápas:České Budějovice hostili Brno ovšem trochu netradičně: ve velké hale českobudějovického Jihostroje. První set proběhl vcelku odevzdaně ze strany hostu a skončil 25:16 ve prospěch domácích. Dalším děním i přes pokračující odevzdanost soupeřek domácí hráčky vlastními chybami zdramatizovali hru. I přesto druhý set už s mírnými potížemi vyhráli 25:21. Někteří z fanoušku začali oslavovat vítězství, které ve druhém setu již dlouho nezažili. Ve třetím setu chytli Brňanky slinu a začali využívat chyb soupeřek. Na zdramatizování celého zápasu jim však nezbylo moc sil a tak za stavu 25:21 skončil i třetí set ve prospěch domácích a celkově tak vyhráli 3:0. Jistý podíl na výhře má dozajista zásluhu i naše přítomnost a fakt, že se počet aktivních fanoušku rozrostl na 5. Jak velká byla snaha fanděním povzbudit holky k lepším výkonům je patrné i z toho co zbylo z jedné paličky – zprvu se jen po velké hale kutálela vatová kulička z paličky, posléze už lítaly i třísky. Po zápase jsme se vydali čekat před halu. Nejprve jsme se bavili pozorováním hejna ptáku a dumáním nad tím jak je možné, že se nestrefí jeden do druhého, když zatáčí. Dalším čekáním došlo na šikanu. Všichni se začali strefovat do nápoje v barvě připomínající vodu v čističce odpadních vod. V tu chvíli dorazila Baru a velkou show utla zavelením k odchodu. Tak jsme se vzdálili od haly a přiblížili opět k místu našeho noclehu. Tam jsme do sebe hodili dlabenec na sebe slušivá kvádra a vyrazili směr Igy.

Někteří to brali vozem jíní jeli MHD. My Pražáci neznalí trolejbusu, využili jsme tuto dopravu – až teda na Zbyňka s Petrem – ti neodolal motorové dopravě a vezli se ve voze. Když jsme se dostali před brány Igy nastal problém. Naše lístky na ples měla u sebe Kami a ta ještě nedorazila. Po krátkém telefonátu nám bylo řečeno, že už vyrážejí a že dorazí tak za 15 minut. Čtvrt hodinu krájela půlhodina, půlhodinu krájela třičtvrtěhodina. Z dlouhého čekání pár jedincům začali vřít střeva a Zbyňkovi myšlenky na to, že zapomněl doma peněženku. Zburcoval proto čerstvě příchozí a přezutou Baru a ta svolila k návratu. Obula se přivolala výtah. Než dorazil do našeho patra, kouzelník Zbyňďa vytahuje peněženku z kapsy a přeborník v přezouvání Baru se šla znovu přezout. Další zabíjení času zabralo přepočítávání luxfer na balkoně. Minulý rok jsem se nějak nemohl dopočítat tak jsem si je chtěl spočíst předem, kdybych náhodou v pozdějších hodinách měl opět nutkání je počítat - naštěstí k ničemu podobnému již nedošlo. Kdyby to přeci jen někoho zajímalo je jich 858. Po dalším hovoru s Kami se dovídáme, že před branami Igy došli k poznání, že lístky nejsou k sehnání a musejí pro ně zpět. Po celkové hodině čekání v předsálí se dostavuje Kami s lístky a my můžeme hrdě vkročit na ples. I sám místní trhač lístku nám dává najevo jak s námi soucítí a se slovy: „Ty vás ale nechali vydusit, co?“ nás vpouští dál. U šatny pár jedinců prohledalo kapsy u saka, aby do nich bylo možné nasoukat pár věci z kabátu a nalezli velké poklady. Lístky z minulého plesu. Vzhledem k malému zdržení při vstupu nalézali jsme se již ve velmi rozjeté společnosti. Po obhlídnutí situace bylo nalezeno pár skupinek známých tváří v blízkosti baru. Po chvilkové aklimatizaci jsme se rozhodli nalézt naše útočiště. A to stůl číslo 20. Pak už probíhali věci, které se na plese dělají. Kapela hrála a my tančili, barmani nalévali a my pili. Na baru jsem v jednu chvíli udělali velké diskusní kolečko a pro velký úspěch jsme za rezervovali žvýkačku na zemi pro pozdější okupaci. Už nás z naší pozice nikdo nedostal. Snad jen na chvilku, kdy dorazila úžasná kapela s bubny. Bohužel jsem nějak nestihl velké vystoupení volejbalistu, takže nedokážu popsat co se dělo. Každopádně čas plynul mírnými krůčky a Kami od desíti hodin začala hlásat, že musí jít spát, že ráno vstává a jede do Rakous. Ples se nachýlil ke konci a kapela už chtěla odejít. Zahrála na popud lidu ještě pár písní a skončila. Bylo něco kolem třetí ráno. Kami byla stále přítomna. Začalo se rozhodovat co bude dál a tak se naše skupina roztrhla na dvě části: Ti co šli domů, mezi nimi i Kami, která někde nechala boty, a ty co chtěli jít dál. Já jsem se připojil ke druhé skupině. Po dlouhém hledání všeho možného jsme se sešli před Igy a začali tradičně řešit kam dál. Volba padla na Zeppelin. Kolem jezdilo spousty taxi s rozsvícenými poutači, ale ani jeden se neměl k tomu zastavit. Snaha dohnat noční trolejbus vyšla na prázdnou a když nezabralo ani stání a stopování v silnici odebrali jsme se na pochod směr náměstí. Poslední pokus stopnout taxi kupodivu vyšel a shodou okolnosti zastavili hned dva – sice každý v jiném směru, ale zastavili. Nasáčkovali jsme se do obou. Na náměstí za 90,- Kč je supr. Vzhůru do Cepu. Tam narváno až k prasknutí. Opět nastalo to co se na takových místech děla: hudba hrála a my tančili, barmani nalévali a my pili až do rána bílého. Odcházeli jsme něco před šestou. Venku na nás čekal taxi a my neváhali a nasedli jsme do něho. V půli cesty, kdesi v poli, nás opustila Zuza s Majklem. My dorazili domu a chystali se na kutě. Sluníčko už začalo vstávat. Zábava však ještě neskončila. Majkl se rozloučil se Zuzkou a pak nějak nemohl trefit k Veru a Ditě. Vyšel jsem mu od Baru naproti a pro naší oboustrannou neschopnost orientovat se po ránu v ČB navrhl jsem jako záchytný bod Měsíc. Majkl šel s Měsícem v zádech a Já ve směru k němu. Po další koordinaci a korekci jsme se radostně sešli u CineStaru. Ukázal jsem mu cestu rovnou za nosem, kde by měl hledat spací azyl a šel nazpět do pelechu. Kolem půl osmé, kdy byla neděle na začátku, Já teprve zakončoval sobotu.

Po tříhodinovém spánku, ranním oživení a probrání, hygieně a poznání jsme se sešli před domem Veru a Dity. Naházeli věci a sáčka do kárky a zašli ještě na něco teplého do žaludku. Veru zahájila příchod v pravé poledne pozdravem nejdříve dobrý večer, pak se opravila na dobré ráno. Dle venkovní tabule jsme se všichni těšili na česnečku, která ale nebyla a jediná další možnost v polévkové podobě byla zeleninová. Všichni se těšili prozměnu na vývar a oni donesli cosi bílého a hutného. Peťa nezvládl první lžící a šel vhrnout. Když se vrátil pustil se do ní znova a všechnu jí snědl. Na záchodě strávil dlouhou dobu a byl v tu chvíli jediným, kdo ještě dlabal. Veru si chtěla zapálit a netradičním způsobem se Petra zeptala: "nebude ti vadit, když ti při tom budu kouřit?". Otázka vyzněla trochu jinak, ale Petr s chutí svolil. Po veselém obědě jsme vyrazili zpět do Prahy. Po cestě jsme zkoumali Majklovu sbírku Céček a přišli na zajímavé zjištění a to, že dnešní děti nežli čáru už znají spíše lajnu.

Tak a takhle to dopadá, když nedopadnu jak na minulém plese. Mám o čem vyprávět a vy máte co číst. Ale trochu té nostalgie by nakonec nebylo od věci. Ale vzhledem k tomu, že není zač se omlouvat, můžu jen děkovat:

Za pozvání, za to, že jsme v pořádku dorazili na místo, za to, že nikdo nebyl katapultován, za výbornou kolu z ČOV, za blikání či neblikání, za pěkné přivítání, za výborný oběd, za ubytování, za kávu, za supr zábavu při hře a za vítězství, za pěkné dopoledne, za to, že nás venku nesežrali ptáci (viz Hitchcock), za Kofolu, za večeři (to je pro Baru a její maminku), za lístky na ples, za doručení lístků na ples, za přítomnost na plese, za přítomnost na plese po celou dobu plesu (to je hlavně pro Kami), za účast, za panáky, za tanec, za bubny, za projížďku taxikem, za ranní procházku (to je pro Majkla), za přání dobrého večera v poledne, za jinou verzy "kouří nám", za cestu zpět do Praglu, za pěkný víkend.

Návrat ztraceného syna . . .

Dobrý ráno, poledne či večer . . . Tak po dlouhých měsících neúčasti fanoušků na zápasech našich Bíd, jsem se konečně rozhodli dorazit. A řekl bych, že čekání se vyplatilo, protože se k nám přidal náš ztracený syn, kamarád, přítel no prostě magor jako my. Líbil se mi názor Kami, že Pražáci musí jezdit do ČB aby se vůbec sešli ( a měla pravdu, dlouho jsme se nesešli v této sestavě ). Určitě ho všichni znáte a nemusím ho představovat, ale pro ty co ho neznají. Jmenuje se Michal, ale nikdo mu neřekne jinak než Majkl ( dříve měl přezdívku "Kaštánek", ale to se mu nějak nelíbilo ). Fakt nechápu proč :-))) No, ale proč jsme vlastně tady a proč jsme jeli do ČB. Čekali nás velké události, za prvé zápas Bíd proti Brnu a za druhé Ples.
Začneme popořadě. Nejdříve zápas proti Brnu. Konečně si někdo v ČB uvědomil jaké velikosti Bídy jsou a hrálo se ve velké volejbalové hala ( extraligová hala Jihostroje ). Škoda jen, že fanoušků moc nedorazilo ( asi 10 ), ale mi čtyři jsme vydali za celou halu. Teda pardon, vlastně nás bylo pět! Připojil se k nám Jirka ( přítel jedné z Bíd, pro jistotu jméno Dity vynechám :-) ) a kupodivu se rychle chytil. Taky aby ne, když je to Pražák jako my a dokonce bydlí kousek od nás. Ještě pozastavení k účasti fanoušků. Myslím si, že hráči Jihostroje mohli Bídy přijít podpořit, když Bídy chodí na jejich zápasy. Škoda, mohla být sranda. Ale už bych se mohl dostat k volejbalu. Naštěstí Brnu přijely hráčky, které jsou na soupisce až kolem 40 místa a ještě jenom v sedmi hráčkách. Takže se čekalo pohodové vítězství Bíd. Naštěstí očekávání se naplnilo a Bídy neměly vůbec žádný problém tento dorost z Brna porazit. Kupodivu se naučily Bídy i podávat, přímat a nahrávat ( v rámci mezí ) takže to šlo dobře. Takže po výhře 3:0 ( 18,21,21 ) se Bídy posunuly na druhé ( vlastně osmé ) místo v tabulce a mají ve svých rukách, aby se posunuly na místo první. Jelikož první Nusle mají o zápas více, ale o prohraný zápas, takže teď stačí dvě výhry a jsou PRVNÍ ( sedmé )!!!! Musím se zastavit i nad střídáním v druhém setu, když za stavu 18:13 pro Bídy, trenér vystřídal skoro všechny hráčky na hřišti. Zajímavý tah, ale vyšel a všechny Bídy si aspoň zahráli a podepsali se pod vítězství. KOnečně po letech dokázaly Bídy vyhrát i druhý set a to se rovná zázraku :-) Na konec chci vzdát holt mojí paličce, která to po dlouhé odmlce nezvládla a jsou z ní už jenom třísky. Pozdravuj řehtačku ve volejbalovým nebi . . .
A teď nás čekala druhá výzva a tou byl tradiční a všemi opěvovaný PLES. Už se taky bojíte, kdo koho pošlapal, kdo šel volat do Austrálie nebo něco podobného? Nebojte, nic takového se naštěstí nestalo, teda o tom aspoň nevím. Tentokrát to proběhlo vše v pořádku a nikdo nepřišel k úhoně ( nepočítám opičky druhý den a špatné volby postele :-) ). Musím pochválit všechny Bídy, jelikož jim to všem neskutečně slušelo ( teda, když se Veru převlíkla z oděvu na vandr do krásné a slušivé sukně :-) ) a nejradši bych naše Bídy přejmenoval na Navoněný Krásný Bídy. Rozebírat co se stalo či nestalo na plesu nebudu. Buď jste tam byli a nebo máte smůlu :-) Ale jedno poučení pro příště. Pokud Vám někdo dává lístky, vemte si je radši hned, nebo budete čekat hodinu před vchodem, jak socka, než se ten dotyčný ( dotyčná ) dopotácí z domácího nasávání :-) Jinak moc děkuji Báře za ochotu vrátit se se mnou z plesu pro zapomenutou peněženku, kterou jsem měl v jiné kapse. Prostě blbec!!! Za to přezouvání se ještě jednou omlouvám a doufám, že jsem to na baru zpravili :-) A Kamísku, doufám, že si ty boty nakonec našla, i když vůbec nevíš, že si je hledala a jestli si s nima dorazila domů :-)))
Pár perliček na závěr. Přijít druhý den do hospody na oběd a pozdravit "Dobrý večer", když bylo kolem poledne, je celkem odvážný, ale opravit se a říct "Dobrý ráno" :-))) Tak to se divím, že nás nevyhodili. Ale pěkně se nám pomstili, neměli česnečku!!!! Tak jsme si dali zeleninovou a chudák Petr si dal jednu lžíci a šel vrhnout šavli, ale pak jí dojedl, do teď to nechápu???
Na závěr chci hodně poděkovat Ditě, Veru, Báře a její mamince, že nás u sebe nechali přespat a moc dobře se o nás postarali. DĚKUJEME!!! ( I když někteří toho moc nenaspali, když dorazili kolem půl sedmé ráno :-) )