Ples 2010

Sobotní ráno začalo, aspoň pro nás fanoušky, cestou z Prahy do ČB. Vyrazili jsme v malinko pozměněné sestavě. Už cesta samotná naznačovala, že víkend bude nevídaně zábavný. Za připomenutí stojí například situace, kdy byla objevena na sedačce spolujezdce páčka neurčitého významu. Dlouhou debatou jsme nakonec došli k závěru, že se po jejím použití odtrhne střecha a spolujezdce vystřelí ven z vozu (v tomto případě tím vystřeleným měl být Zbyňda). Majkl (řidič) pak v návalu emocí zapomněl párkrát zablikat při předjíždění a ve stejném duchu jako rčení „kdyby tu čaru mysleli vážně tak jí udělají dvojitou“ byla tato situace komentována spolujezdcem „na blinkr se nezatáčí“. V takovémto rozpoložení jsme dorazili něco po poledni do ČB ke Kami, která nás pozvala na oběd. Kdybychom nebyli líní nebo neměli chuť na obě varianty, mohli jsme mít jídlo o dvou chodech. Takhle jsme jako jeden tým smíchali brambory, katův šleh a vepřové s hermelínem na jeden talíř a vytvořili tak jednu velkou delikatesu. Po obědě nastala krátká siesta, která měla trvat zhruba tak 5 minut, ale asi byla mnohem kratší neb jsem nestihl ani seškrtat osmisměrku, když Zbyňda zahlásil odjezd. Vzhledem k tomu, že Kami měla v plánu brzo ráno vyrazit do Rakous bylo třeba najít azyl někde jinde. Čekalo nás tedy převézt věci a ubytovat se. Pro Zbyňďu s Majklem byl připraven nocleh u Dituš s Veru a Já s Petrem mířili za Baru.

Po ubytování, odpolední kávě a drobných peripetiích ve které se vlastně hraje hale nastal čas na zápas:České Budějovice hostili Brno ovšem trochu netradičně: ve velké hale českobudějovického Jihostroje. První set proběhl vcelku odevzdaně ze strany hostu a skončil 25:16 ve prospěch domácích. Dalším děním i přes pokračující odevzdanost soupeřek domácí hráčky vlastními chybami zdramatizovali hru. I přesto druhý set už s mírnými potížemi vyhráli 25:21. Někteří z fanoušku začali oslavovat vítězství, které ve druhém setu již dlouho nezažili. Ve třetím setu chytli Brňanky slinu a začali využívat chyb soupeřek. Na zdramatizování celého zápasu jim však nezbylo moc sil a tak za stavu 25:21 skončil i třetí set ve prospěch domácích a celkově tak vyhráli 3:0. Jistý podíl na výhře má dozajista zásluhu i naše přítomnost a fakt, že se počet aktivních fanoušku rozrostl na 5. Jak velká byla snaha fanděním povzbudit holky k lepším výkonům je patrné i z toho co zbylo z jedné paličky – zprvu se jen po velké hale kutálela vatová kulička z paličky, posléze už lítaly i třísky. Po zápase jsme se vydali čekat před halu. Nejprve jsme se bavili pozorováním hejna ptáku a dumáním nad tím jak je možné, že se nestrefí jeden do druhého, když zatáčí. Dalším čekáním došlo na šikanu. Všichni se začali strefovat do nápoje v barvě připomínající vodu v čističce odpadních vod. V tu chvíli dorazila Baru a velkou show utla zavelením k odchodu. Tak jsme se vzdálili od haly a přiblížili opět k místu našeho noclehu. Tam jsme do sebe hodili dlabenec na sebe slušivá kvádra a vyrazili směr Igy.

Někteří to brali vozem jíní jeli MHD. My Pražáci neznalí trolejbusu, využili jsme tuto dopravu – až teda na Zbyňka s Petrem – ti neodolal motorové dopravě a vezli se ve voze. Když jsme se dostali před brány Igy nastal problém. Naše lístky na ples měla u sebe Kami a ta ještě nedorazila. Po krátkém telefonátu nám bylo řečeno, že už vyrážejí a že dorazí tak za 15 minut. Čtvrt hodinu krájela půlhodina, půlhodinu krájela třičtvrtěhodina. Z dlouhého čekání pár jedincům začali vřít střeva a Zbyňkovi myšlenky na to, že zapomněl doma peněženku. Zburcoval proto čerstvě příchozí a přezutou Baru a ta svolila k návratu. Obula se přivolala výtah. Než dorazil do našeho patra, kouzelník Zbyňďa vytahuje peněženku z kapsy a přeborník v přezouvání Baru se šla znovu přezout. Další zabíjení času zabralo přepočítávání luxfer na balkoně. Minulý rok jsem se nějak nemohl dopočítat tak jsem si je chtěl spočíst předem, kdybych náhodou v pozdějších hodinách měl opět nutkání je počítat - naštěstí k ničemu podobnému již nedošlo. Kdyby to přeci jen někoho zajímalo je jich 858. Po dalším hovoru s Kami se dovídáme, že před branami Igy došli k poznání, že lístky nejsou k sehnání a musejí pro ně zpět. Po celkové hodině čekání v předsálí se dostavuje Kami s lístky a my můžeme hrdě vkročit na ples. I sám místní trhač lístku nám dává najevo jak s námi soucítí a se slovy: „Ty vás ale nechali vydusit, co?“ nás vpouští dál. U šatny pár jedinců prohledalo kapsy u saka, aby do nich bylo možné nasoukat pár věci z kabátu a nalezli velké poklady. Lístky z minulého plesu. Vzhledem k malému zdržení při vstupu nalézali jsme se již ve velmi rozjeté společnosti. Po obhlídnutí situace bylo nalezeno pár skupinek známých tváří v blízkosti baru. Po chvilkové aklimatizaci jsme se rozhodli nalézt naše útočiště. A to stůl číslo 20. Pak už probíhali věci, které se na plese dělají. Kapela hrála a my tančili, barmani nalévali a my pili. Na baru jsem v jednu chvíli udělali velké diskusní kolečko a pro velký úspěch jsme za rezervovali žvýkačku na zemi pro pozdější okupaci. Už nás z naší pozice nikdo nedostal. Snad jen na chvilku, kdy dorazila úžasná kapela s bubny. Bohužel jsem nějak nestihl velké vystoupení volejbalistu, takže nedokážu popsat co se dělo. Každopádně čas plynul mírnými krůčky a Kami od desíti hodin začala hlásat, že musí jít spát, že ráno vstává a jede do Rakous. Ples se nachýlil ke konci a kapela už chtěla odejít. Zahrála na popud lidu ještě pár písní a skončila. Bylo něco kolem třetí ráno. Kami byla stále přítomna. Začalo se rozhodovat co bude dál a tak se naše skupina roztrhla na dvě části: Ti co šli domů, mezi nimi i Kami, která někde nechala boty, a ty co chtěli jít dál. Já jsem se připojil ke druhé skupině. Po dlouhém hledání všeho možného jsme se sešli před Igy a začali tradičně řešit kam dál. Volba padla na Zeppelin. Kolem jezdilo spousty taxi s rozsvícenými poutači, ale ani jeden se neměl k tomu zastavit. Snaha dohnat noční trolejbus vyšla na prázdnou a když nezabralo ani stání a stopování v silnici odebrali jsme se na pochod směr náměstí. Poslední pokus stopnout taxi kupodivu vyšel a shodou okolnosti zastavili hned dva – sice každý v jiném směru, ale zastavili. Nasáčkovali jsme se do obou. Na náměstí za 90,- Kč je supr. Vzhůru do Cepu. Tam narváno až k prasknutí. Opět nastalo to co se na takových místech děla: hudba hrála a my tančili, barmani nalévali a my pili až do rána bílého. Odcházeli jsme něco před šestou. Venku na nás čekal taxi a my neváhali a nasedli jsme do něho. V půli cesty, kdesi v poli, nás opustila Zuza s Majklem. My dorazili domu a chystali se na kutě. Sluníčko už začalo vstávat. Zábava však ještě neskončila. Majkl se rozloučil se Zuzkou a pak nějak nemohl trefit k Veru a Ditě. Vyšel jsem mu od Baru naproti a pro naší oboustrannou neschopnost orientovat se po ránu v ČB navrhl jsem jako záchytný bod Měsíc. Majkl šel s Měsícem v zádech a Já ve směru k němu. Po další koordinaci a korekci jsme se radostně sešli u CineStaru. Ukázal jsem mu cestu rovnou za nosem, kde by měl hledat spací azyl a šel nazpět do pelechu. Kolem půl osmé, kdy byla neděle na začátku, Já teprve zakončoval sobotu.

Po tříhodinovém spánku, ranním oživení a probrání, hygieně a poznání jsme se sešli před domem Veru a Dity. Naházeli věci a sáčka do kárky a zašli ještě na něco teplého do žaludku. Veru zahájila příchod v pravé poledne pozdravem nejdříve dobrý večer, pak se opravila na dobré ráno. Dle venkovní tabule jsme se všichni těšili na česnečku, která ale nebyla a jediná další možnost v polévkové podobě byla zeleninová. Všichni se těšili prozměnu na vývar a oni donesli cosi bílého a hutného. Peťa nezvládl první lžící a šel vhrnout. Když se vrátil pustil se do ní znova a všechnu jí snědl. Na záchodě strávil dlouhou dobu a byl v tu chvíli jediným, kdo ještě dlabal. Veru si chtěla zapálit a netradičním způsobem se Petra zeptala: "nebude ti vadit, když ti při tom budu kouřit?". Otázka vyzněla trochu jinak, ale Petr s chutí svolil. Po veselém obědě jsme vyrazili zpět do Prahy. Po cestě jsme zkoumali Majklovu sbírku Céček a přišli na zajímavé zjištění a to, že dnešní děti nežli čáru už znají spíše lajnu.

Tak a takhle to dopadá, když nedopadnu jak na minulém plese. Mám o čem vyprávět a vy máte co číst. Ale trochu té nostalgie by nakonec nebylo od věci. Ale vzhledem k tomu, že není zač se omlouvat, můžu jen děkovat:

Za pozvání, za to, že jsme v pořádku dorazili na místo, za to, že nikdo nebyl katapultován, za výbornou kolu z ČOV, za blikání či neblikání, za pěkné přivítání, za výborný oběd, za ubytování, za kávu, za supr zábavu při hře a za vítězství, za pěkné dopoledne, za to, že nás venku nesežrali ptáci (viz Hitchcock), za Kofolu, za večeři (to je pro Baru a její maminku), za lístky na ples, za doručení lístků na ples, za přítomnost na plese, za přítomnost na plese po celou dobu plesu (to je hlavně pro Kami), za účast, za panáky, za tanec, za bubny, za projížďku taxikem, za ranní procházku (to je pro Majkla), za přání dobrého večera v poledne, za jinou verzy "kouří nám", za cestu zpět do Praglu, za pěkný víkend.