Bídná omluva č. 2

Předem chci pozdravit všechny co přežili tento víkend bez újmy . . . Aby byla dodržena tradice, tak je tu další omluva za způsobenou ujmu na zdraví a zase v ní hraje hlavní, i když nechtěnou, roli Honzík. Tentokrát je, ale ten poškozený ON! Bohužel jak asi už všichni víte, osudnou se mu stala první zastávka, v Písku, na cestě do Prahy. A jak se to všechno stalo: "Zastavili jsem na pumpě na občerstvení a vyvenčení. Šel jsem si do kufru pro bundu a jelikož jsem nikoho ve své blízkosti neviděl, tak jsem zavíral kufr. Bohužel, v tento moment, se za mnou objevil Honzík a šel si taky pro peněženku do kufru. A cesta mezi zadními dveřmi a Honzíkovou hlavou byla v tu dobu v dokonalé přímce. Pak už jenom přišla velká rána, slyšitelné prasknutí, šok a první kapky krve . . . " Dál už to všichni znáte. Teda, po cestě do Prahy jsme měli ještě jednu soukromou zastávku na menší operaci, stříhání vlasu, nové přelepování atd. ,jelikož to pořád krvácelo . . . A aby toho nebylo málo, tak na čekací zastávce před Prahou, kde na nás čekali Bídy, jsem připálil brzdy od auta, ze kterých se krásně kouřilo. To bylo za druhé a samozřejmě do třetici všeho dobrého se mi povedl ještě jeden kiks. A zase v tom hrál roli dveře od kufru a něčí hlava. Aby to Petrovi nebylo líto, tak jsem ho na poslední zástavce vzal taky přes hlavu. Naštěstí už to byla jen malá rána, tak se nikomu nic nestalo. Tohle už mě úplně rozložilo, že jsem v Praze byl tak zmatený, že jsem přehlídnul na křižovatce červenou, ale naštěstí tentokrát se vůbec nic nestalo. Tímto se chci velice omluvit za způsobený zdravotní komplikace, stresové vypětí a vše co jsem touto cestou do Prahy způsobil. Moc se všem omlouvám a doufám, že příště už bude vše v pořádku.

Váš vystresovaný a ponížený služebníček . . .

PS: Ještě něco pro zasmání. Při odjezdu domů, po zápase v Nuslích, jsem zavíral kufr od auta a ptal se Honzíka, jestli si nechce vrátit peněženku do kufr. Držel jsem přitom ucho od kufru a pomalu zavíral. Nechápu proč, ale nechtělo se mu . . .